V neděli 12.10.2014 jsem se zúčastnil 1/2 maratonu v Hradci Králové. Po běžecké stránce jsem se na závod nikterak speciálně nepřipravoval. Vzhledem k tomu, že jsem již v tomto roce ukončil závodní sezónu, jsem svůj start bral spíše tréninkově. Neprovázela mně tedy žádná nervozita a nekladl jsem si na sebe velké cíle. Nicméně z výsledků letošní sezóny jsem věděl, že se mně povede závod zaběhnout do hodiny a půl celkem bez obtíží.
 |
| Poslední metry před cílem |
Hradecký půlmaraton byl teprve mým třetím závodem na 21,0975 km. Začal jsem běhat v listopadu v roce 2013. Na jaře roku 2014 jsem běžel svůj první 1/2 maraton v Pardubicích, kde jsem si vyběhnul čas 1:26:37. Závod na mě udělal veliký dojem, poprvé jsem stal v davu čítajícím cca 1500 běžců. Zaskočilo mě jaké dokáže taková masa lidí vyvinout teplo, byl jsem zpocený ještě před startovním výstřelem. Domů jsem odjížděl nabitý pozitivní energií i přes krvavý puchýř na patě. Druhý 1/2 maraton jsem absolvoval v srpnu v rámci středního triatlonu v Doksech, kde jsem trať běhu zdolal za 1:32:57. Tento závod pro mě byl vrcholem letošní sezony a celý trénink jsem mu uzpůsobil. Během běžecké části jsem byl na záchodě, cca do 15 km mě bolelo břicho z špatného posedu na kole (resp. spíš z málo natrénovaných hodin v aero poloze), dvakrát jsem šel i kousek pěšky. Teprve na 16 km se mně rozběhly nohy a začínal jsem nabírat své robotické tempo, na které jsem zvyklý a které mám rád. V den závodu bylo poměrně velké vedro a borovicový háj okolo Máchova jezera, kde se závod běžel, plnil roli jakési pomyslné pokličky nad hrncem. Těžký závod s celkovým časem 4:54:31, opět mám na co vzpomínat.
Jak tomu bylo se závodem v Hradci?
 |
| Já a Hanička po závodě |
V před závodním týdnu jsem si naordinoval klasický trénink, žádné šetření. Jak jsem již psal, neměl jsem žádné očekávání, prostě závod pro mě byl další trénink. V pondělí do bazénu, v úterý 60 minut běhu a 5x30, ve středu 90 minut na kole, ve čtvrtek bazén, v pátek 100 minut na kole. V sobotu ráno výběh s Haničkou cca 5 km a strečink na čerstvém vzduchu, odpoledne 20 km horské kolo návštěvním tempem :). Mám rád závody v neděli a to ze dvou důvodů. Ten první je, že neděle tak nějak nemusím, druhým důvodem je, že jsem dostatečně rozhýbaný po celém týdnu sezení v kanceláři. Jediné co jsem si hlídal, ostatně tak jako před každým závodem je strava, pitný režim a doplňování potřebných minerálů.
V den závodu jsem si hezky přispal, abych dostatečně zregeneroval. Ráno jsem si naordinoval závodní snídani vločky s grankem, máslem a banánem. Nesmím opomenout kafe, které nikdy nevynechám. Vnitřně jsem oproti Haničce byl v klidu, věděl jsem, již co mě čeká. Na závod jsme dorazili přibližně hodinu před startem, mám to tak rád. Člověk si to užije, nasaje atmosféru. Podívali jsme se na dětský závod, prošli si stánky okolo startu, pak jsme se šli rozběhat. V hlavě mně také utkvěl pán, který měl na sobě číslo, čekal na toitoiku a kouřil cigaretu. Přemýšlení nad tím, proč to dělá, mně taky zabralo nějaký ten čas.
Deset minut před startem jsem se naládoval cca do 30 lajny, dle mého čísla 466 bych měl stát asi o trošku dále. Bohužel jsem nevěděl, že start budou řadit podle očekávaného času, který jsem nejspíš vyplnil při registraci. Okolo sebe poznávám známe tváře ze závodů, poslouchám jak skupinka vedle vtipkuje a snaží se ze sebe shodit předstartovní nervozitu. I přesto, že mě závod nikterak nestresoval, jsem byl 5 minut před startem trošku nervózní, taková ta zdravá nervozita. Vždycky se mně i přesto, že jsem řádně prolitý vodou, udělá dočasné sucho v puse. Je to tady, 12:00 hodin, výstřel a práce začíná. Postavil jsem se přeci jenom moc daleko ve startovním poli, k fotbalovému stadionu jsem se jenom prodíral davem. Snažil jsem se velice opatrně, nikomu nepřekážet, i přesto do mě někdo záměrně strčil. Pousmál jsem se a dotyčnému jsem zmizel z obzoru.
 |
| Hanička je spokojená se svým časem 1:44:47 |
První kilometr tradičně všichni napálí, ten můj byl za 3:24. Při průběhu okolo fotbalového stadionu jsem byl již dost na čele závodu a lustroval jsem si skupinky běžců, ke které se pokusím přidat a držet s ní tempo. Vybral jsem si skupinku o 2 běžcích a 1 běžkyni, kterou byla známá běžkyně T. Metelková. Nakonec mě o několik vteřin předběhla a závod v ženské kategorii vyhrála. Byla to dobrá volba, tempo mně kupodivu sedlo, totálně jsem vypnul, uvolnil jsem se, dýchal do břicha a pracoval ve skupině. Byl jsem koncentrovaný, neřešil jsem čas. Šel jsem strategií, když můžou oni, můžu já. Psychika dělá ve vytrvalostním sportu opravdu hodně, alespoň já jsem se o tom již několikrát přesvědčil.
Na 10 km se mně Táňa ptá, kolik běžíme? Řekl jsem ji, něco málo přes 36 minut. Již jsme přibližně půl kilometru běželi sami, kluci to urvali a zrychlili. Vtipné na tom bylo, že to byl zároveň i můj osobák na 10 km, který byl do té doby 37:03, nově pak 36:19. Řekl bych, že do 13-14 km měla Táňa trošku krizi, furt mě honila, ať přidám a běžím sám. Když už mně to řekla po druhé, tak jsem se ji musel přiznat, že navíc to dneska nebude :), musel jsem držet konstantní tempo. Zatímco na 17 km to Táně začalo běžet, tak já jsem se s tím začal prát. Znáte to, máte pocit, že jdete, ale když kouknete na hodinky, tak tam je furt čas okolo 4 minut. Trošku mě z toho dostala poslední občerstvovačka a fanoušci při trati. Poslední kilometr byl boj, plácnul jsem si s Lukášem, který pomáhal s organizací závodu, mrknul na hodinky a nestačím se divit, musel jsem přidat a pokusit se to dát pod hodinu dvacet. Zabírám a mírný kopeček do cíle běžím ze všech sil, klaplo to, byl z toho čas 1:19:58. Byl jsem tak poslední, komu se podařilo trať zdolat pod hodinu dvacet. Skončil jsem 21. celkově a 7. v kategorii 30-39 let. Poblahopřál jsem soupeřům a mizel jsem k bohatému občerstvení, kde pánovi vysvětluji, že jsem spálil 2 kuřata a ptal jsem se ho, jestli si můžu vzít 2 vody, usmál se a řekl, není problém. Závod dopadl nad mé očekávání a stal se tak příjemnou tečkou letošní sezóny, která je také mou první běžeckou sezónou. Zajímavá skutečnost je, že se mně na takovýto výkon podařilo natrénovat za necelých 12 měsíců.
Závod mohu všem doporučit. Trať je unikátní, nevede jen městem, což je dnešní požadavek a trend. Hradecké lesy mají své kouzlo. Co se týče organizace, zázemí a fanoušku, tak za mě to je za 1 s *. Více o závodu na:
www.sportvisio.cz. Výsledky na:
http://sport-base.cz/.
Vybavení: Tílko Asics, Boty ADIDAS Response Revenge TF boost, Kraťasy Rogelli, Návleky Compressport.
V sobotu 19.10.2014 jsem si jel zaběhat na Velkou Pardubickou cross-country (45. ročník). Po příjezdu mě trošku rozhodilo posunutí startu z 11:00 na 12:00. Zaplatil jsem 100 Kč startovné, vzal si 2 jablka a vyrazil jsem si v klidu proběhnout trať. Start začínal na místním atletickém stadionu, cca po 400 m se naběhlo do 4 stejných okruhů, které vedly po obou březích řeky Chrudimky. Běželo se po asfaltu s mokrým listím, v parku pak po štěrku, hlíně, a aby to byla opravdu cross country, tak i bahno nechybělo. V každém okruhu se pak na dvakrát vybíhal břeh, stoupání cca 15 m na 500 m.
Po organizační stránce nehodnotím závod pozitivně. Poměrně drahé startovné, nedostačující propozice na Internetu, neinformovanost u prezence, nedostačující značení, trať neměřila avizovaných 10 km, výsledky zveřejnil Iscarex.cz formou fotografie. Těžké říct jaké jsou záměry organizátora, zda-li běžce přilákat či odradit. 
